čtvrtek 28. května 2020

Rozhovor s autorem Martinem Surovcem

  • Dnes mám pro vás rozhovor s autorem cestovatelem. Tak snad vás zaujme 🙂

1. Kdy v Tobě uzrálo rozhodnutí stát 
se spisovatelem/kou?

  Před pěti lety jsem se s kámošem rozhodl, že strávíme příští dovolenou nějak trochu netradičně. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit starou Škodou Forman na východ, konkrétně do Ruska, Gruzie, Arménie a dalších zemí. Od prvního okamžiku velké výpravy jsem si psal deník. S tím jak zážitků přibývalo, rostla ve mě myšlenka, že nezůstanu u obyčejných zápisků z cest. Jakmile se nám podařilo vyváznout ze spárů zkorumpovaných policajtů v jižním Rusku, definitivně ve mě uzrála myšlenka, že svůj deník proměním v knihu. Nicméně za spisovatele se nepovažuji, napsal jsem (zatím) jednu knihu.  

2. Kolik knih už jsi napsal/a?

  Jednu knihu.

3. Kolik času Ti vlastně zabere psaní jedné knihy?

  Napsání knihy Sabagiro už ne! mi zabralo s přestávkami dlouhé čtyři roky. Proč mi to tak trvalo? Zčásti proto, že mi trvá všechno (i odpovědět na otázky v tomto rozhovoru :-) ), zčásti proto, že jsem neměl patřičné zkušenosti a musel jsem se postupně „vypsat“. 

4. Jak tě napadají všechny ty románové postavy? Stojí ti podvědomě předlohou někteří současní lidé?

  Moje kniha je cestopis, takže si postavy nevymýšlím... což je podle mě v tomto žánru žádoucí. :-) Co se týká povídek, předlohy se nabízejí samy, není potřeba nic než odejít ze svého pokoje mezi lidi. Například před měsícem v posilovně mi stačil jeden pohled na devadesátikilovou nabušenou čtyřicátnici s mohutnými copy - ta vám okamžitě vpálí do psacího pera dávku inspirace. A to nemluvím jen o vzhledu, ale také o mnohých vlastnostech postavy, které si k takové drsné holce jednoduše přiřadíte, přestože dotyčná paní může být ve skutečnosti diametrálně odlišná.


5. A jak je to s příběhem? Napadl tě hned, nebo po částech, které jsi pak postupně musel/a skládat dohromady?

  Mám to podobně jako s postavami. Například se mi stane nějaká hrůza, ze které tak tak vyváznu živý, třeba si pádem ze stromu zlomím pátý krční obratel C5. (Což mimochodem nikomu nedoporučuji, je to poměrně nepříjemná záležitost a dobrý příběh můžete vymyslet i bez toho). S odstupem času se k té situaci ve svých představách vrátím a zasadím do ní místo sebe výše zmíněnou nabušenou ženskou a nechám ji jednat. Zkrátka si už jen odpovídám na otázky typu: Jak by se zachovala v dané situaci? Vznikne mi tak jeden kousek příběhu, pak další a další a nakonec spojením všech kousíčků vznikne celý příběh.

6. Jak se na psaní koncentruješ, co ti pomáhá rozvíjet fantazii?

  K psaní potřebuji naprostý klid - takže nesnesu žádný hluk z okolí a nepřipustím žádné rušení od druhých, byť se mě zrovna drahá polovička chce zeptat, co bych si přál k večeři.

7. Kde čerpáš nápady pro lokální umístění svých příběhů?

  Inspiruje mě mimo jiné můj příležitostný koníček urbex. Naposledy, když jsme s kluky zkoumali bývalou, teď už napůl zchátralou, psychiatrickou léčebnou, narazili jsme na zažloutlé, psacím strojem tištěné, sexuologické dotazníky. Otázky byly hodně osobní (např.: Na obnažených prsiech sa ma muž dotkol prvýkráť ve věku ...) a ve spojení s okolní atmosférou vyloženě podněcovaly fantazii, jak to v léčebně asi kdysi probíhalo... V tu chvíli se mi začínal v hlavě rodit nový příběh.

8. Jakou radu bys dal/a začínajícím spisovatelům?

  Číst a psát - obojí pravidelně, aspoň pár minut denně. Neméně důležité mi připadá začít psát nejprve snazší útvary jako například povídky. Až napíšete celou knihu o několika stech stranách, už to bude stát opravdu zato (ruku na srdce, já tuto užitečnou radu dostal poněkud pozdě, takže jsem se jí vědomě řídit nemohl a jako první jsem právě napsal knihu). Pokud zkusíte napsat hned napoprvé geniální dílo, pravděpodobně se s tím hodně nadřete (přiznávám, můj případ), dost možná se to ani nepovede (čest výjimkám) a navíc vás nebude nikdo znát (bude problém s prodáváním knihy, jehož autora nikdo nezná). Pokud však už dříve napíšete spoustu povídek, které pravidelně publikujete, budete v době vydání svého geniálního díla už známí a lidé vám utrhají ruce.

9. Kolik knih tak ročně přečteš?

  No tak patnáct, zhruba. Ano, není to žádný zázrak, vím. :-) 

10. Co říkáš na lidi, kteří nečtou? Myslíš, že je to může nějak poznamenat?

  Každého baví něco jiného a popravdě si některé lidi ani nedokážu představit, že by četli knihy. Podle mě víc člověka poznamená, když ho vyloženě četba nebaví a někdo (rodič, učitel) jej k četbě nutí.

11. Jaký je Tvůj názor na různé literární akademie a kurzy tvůrčího psaní? Měl/a jsi něco takového zapotřebí? 

  Nikdy jsem nic takového neabsolvoval, takže  bych nerad odsuzoval. Ale v žádném případě mě neláká představa, že by mě jen tak někdo učil psát - obvykle, co jsem tak zaregistroval, lektor žádné úchvatné dílo sám nenapsal, ale myslí si, že to může naučit druhé. 

12. Jakým směrem chceš, aby se tvá tvorba dál ubírala? Co máš ještě do daleké budoucnosti v plánu?

  Rád bych napsal strašidelnou knihu, při jejímž čtení bude čtenářům přebíhat mráz po zádech a noci se jim o tom bude zdát.

13. Kdo jsou Tví oblíbení autoři? Čteš raději klasiky nebo moderní autory?

  Mám poměrně široký záběr a neřekl bych, že bych měl vyloženě oblíbené autory. Ale pokud bys mi držela nůž pod krkem a musel bych vybrat, tak řeknu, že čtu autory moderní (King, Červenák, ale i začínající české autory, které mnohdy znám osobně) i klasiky (Kundera, Dostojevskij, Steinbeck).

14. Jaký filmový žánr máš nejraději?

  To jsme skočili od knih k filmům? :-) Rozhodně psychologické filmy.

15. Na čem teď zrovna pracuješ?

  Začínám pracovat na povídce do soutěže Odstartujte svoji knihu - víc prozradit nemůžu. :-)

16. A na závěr. Chceš něco vzkázat čtenářům? 

  Čtěte i české autory. A neříkám to jen proto, že jsem český autor. Nemůžu se totiž zbavit dojmu, že považujeme všechno ze západu za dobré a z východu (tedy i z Česka) za špatné - elektroniku, automobily, ale i filmy, knihy a další. Troufám si tvrdit, že pokud uvidíme vedle sebe dvě stejné knihy, přičemž jeden autor bude George Green a druhý Jiří Zelený, pak sáhneme po té první...


1 komentář:

  1. Škoda, že otázky nebyly uzpůsobené na daného autora. Chudák se asi při odpovídání pěkně zapotil :D Každopádně jeho knihu jsem četla a byla fajn. Určitě znám i lepší cestopisy, ale tenhle byl takový opravdový a také vtipný.

    OdpovědětSmazat